Články

| ZÁVODY | PRAVIDLA | TECHNIKA |

MS lodních modelářů M - Thale 2006 - plná verze

Minulý článek o MS skupiny M se nepovedl úplně podle našich přestav, proto jsme pro vás připravili zcela novou verzi. Kladli jsme velký důraz na reálnost a nezkreslená fakta. Musíme také prohlásit, že zásadně nemůžeme souhlasit se standardním politickým prohlášením ing. Vratisla Švorčíka z Klubu lodních modelářů Praha 4; cituji: "Organizace a průběh závodů byly bez větších problémů, pouze závěrečný ceremoniál se pořadatelům nějak nepovedl."

Mistrovství světa by mělo být vyvrcholením výkonů ze strany účastníků, ale je očekávána také kvalitní práce ze strany pořadatelů. Bohužel, ne vždy to tak platí, a to byl i případ zdejších pořadatelů

Místem pořádání MS bylo městečko Thale nedaleko Lipska. Vodní plochu a okolí startoviště vybrali pořadatelé správně, mistrovství bylo pořádáno i ve správném termínu, takže rybník nebyl plný listí, počasí přálo a na první pohled se zdálo, že by to po dlouhé době mohly být kvalitní mezinárodní závody.

Nu což, řekli jsme si, a dali se do stavby všudypřítomných stánků, ovšem až poté, co jsme museli trošku křečovitě uplatnit svá závodnická práva a zabrat kousek břehu ve stínu na nejodlehlejším místě od startoviště. Registrace - Čeští lodní modeláři jsou již vycepovaní, mají neprůhledná startovní čísla, správné vypínače a podobně; všem se podařilo přejímkou projít! Ale modeláři z Číny, s papírovými startovními čísly a špatnými vypínači, to měli opravdu těžké. Pana Brecklinghause bychom se mohli zastat jedině u přejímky modelů, to mu šla opravdu znamenitě. Poté, co jsme tzv. ustáli registraci, přejímku modelů i následné rozvinutí tábora (depa), jsme se vyrazili ubytovat.

Kuriózní byl zahajovací ceremoniál MS. Všichni se sešli za městskou radnicí, kde čekali na začátek. Po přečkání asi 45 minut u popelnic za radnicí, navíc na ostrém poledním slunci jenž právě v tomto období nejvíce sužovalo celou Evropu, se závin pochodujících účastníků přesunul, a teď se podržte…, na druhou stranu radnice na malé náměstíčko. Seřazení podle abecedy jsme naprosto pitomě obešli obvodovou zeď radnice dokolečka a bylo. Nástup s německou přesností v průvodu byl nutností. Poté proběhlo již klasické skládání slibů, poslech hymny a taneční vložka místní základní školy, jejíž kvalitu nehodláme hodnotit. Hotovo, hurá pryč ze slunce a domů!

Po několika hodinách klidu nám bylo řečeno, že tam, kde máme základní tábor není a ani nebude natažena elektřina. Tu ale modely skupiny M nutně potřebují. Německý organizátor však neměl zájem řešit přívod elektřiny přes nevýznamnou silničku a raději nás vykázal (stačilo jen přehodit prodlužovačku přes sloup a strom, nebo dát na silnici vedle sebe dvě prkna a mezi nimi táhnout kabel). Následoval tedy přesun na protější paseku, kam nám byl přívod elektřiny milostivě zprostředkován, Uvedené místo se nám stalo domovem i grilem, neboť celodenní sluneční pozornost zapříčinila, že pod našimi stánky teplota vzrostla do odporných hodnot připomínajících sluneční lázně. Naštěstí se na pasece, hned vedle nás, pásl malý uřehtaný koník, který se stal naší celotýdenní útěchou.

To bylo asi tak vše, jen trať měli křivě. Pořadatelé sice slíbili, že se pokusí trať opravit, tu však měli "zabetonovanou do dna", a i kdyby se na hlavu stavěla celá NAVIGA, tak to neměli šanci srovnat. Celou křivost tratě korunovali špatným označením startovních míst na platě v průběhu celého závodu. Vyosení tratě šlo korigovat posunutím startovních míst na platě cca o metr doleva, pořadatelé si však pletli světové strany. Takže se dalo jet slušně jen z čísla 1 až 3, ten kdo měl číslo 6, nebo nedejbože 8, byl takzvaně "devátej".

Celý nevšední den byl korunován skutečně zvysoka, neboť v devět večer vypadl v celém Thale proud a byla tma (to snad bez přičinění pořadatelů). Večeře a nabíjení se tak protáhly do ranních hodin.

Neděle

Parkování a hlavně doprava těžkého modelářského materiálu byla organizačně vyřešena taky velmi jednoduše. Parkovací karty měli pouze oficíři a rozhodčí. Pan Dahm, který o parkovacích kartách rozhodoval, ji původně nechtěl udělit ani českému rozhodčímu ing. Kneysovi. Vše zachraňovala paní Dahmová, která mu kartu vystavila. Za to jí děkujeme!

Ráno…? První pecka! Petrle mladší zřejmě nechtěl nést v jedné ruce autobaterku, v druhé bedny s loděmi a v té třetí to ostatní. Neohroženě dal na stranu závoru a jal se vykládat náklad. Peklo, které se rozpoutalo, bylo neuvěřitelné. Německý organizátor nepřenesl přes srdce jeho drzost a rozpoutala se hádka. Vše naneštěstí a nechtěně místo pořadatelů odnesl mírumilovný president NAVIGA pan Hofbauer z Rakouska, který se k tomu náhodou připletl (Jirka Petrle se mu další den omluvil a pan Hofbauer omluvu přijal). No, a od té doby byl klid, každý den ráno jsme všichni vyložili náklad a pak odvezli auta. Tu a tam někdo důležitě zkontroloval parkovací lístky, něco zamumlal a šel dál. A jak to šlo jednoduše zorganizovat pro všechny! Areál byl průjezdný, s parkovištěm a silnicí na konci. Takže mohl každý závodník vyložit náklad a odvést auto.

Časový program, běžně používaný i na našich okresních soutěžích, je zpracován na minutu přesně. V Thale mají ale hodiny asi jen na věži. Časový plán neměl začátek jednotlivých skupin, ale pouze začátek a konec jednotlivých tříd. Skupiny si musel každý dopočítat. Když se například vypočítala délka skupiny v kategorii Eco team, tak vycházela na 15 minut, doopravdy však trvá 18 minut, takže by logicky nestihl dodržet plán ani James Bond. Přičemž nabídka ing. Kneyse na vytvoření kompletního časového plánu byla odmítnuta se slovy, že to bude lepší po německém vzoru (asi by to bylo pod jejich úroveň, nebo opravdu nevím).
V neděli se jely první rozjížďky FSR a Eco.

Jmenovitě musím zmínit práci pana rozhodčího A. Brecklinghause z Německa. Jeho práce jako vedoucího startoviště obou kategorií Eco i pomocného rozhodčího, byla skutečnou přehlídkou neschopnosti jenž vyvrcholila ve většině případů nesmyslnou buzerací s vypínačem, čísli, studováním licence a dalších naschválů které si byl schopen vymyslet. Tuto buzeraci by asi nikdo nezmiňoval, pokud by byl schopen kvalitně řídit závod. Jeho hlavní úloha řídit rozjížďku, ho jaksi úplně minula, čímž vnášel do závodů neuvěřitelnou porci zmatku, chaosu a červeno-žluté kombinace jeho obou karet. Několikrát jsem byl svědkem toho jak někomu naprosto zmateně kartu udělil, následně odebral a znovu udělil. Zažil jsem, jak pan Dahm, který náhodou sledoval rozjížďku, pana Brecklinghause upozornil, že tu žlutou dávat neměl, že to byla chyba někoho jiného. Opakovaně se panu Brecklinghausovi stávalo, že se nebyl schopen dohodnout s časomírou. Start následoval zhruba 1 vteřinu po oznámení "modely na vodu", takže se musel opakovat ( opakovat se musel nakonec i ve finále ).

Pondělí

V pondělí byly na pořadu dne kategorie S7, S14, Mono a Hydro.První rozjížďky ukázaly, že modely (obzvláště Hydro) jsou viditelně na hranici řiditelnosti. Nebyly tedy nouze o zajímavé a dramatické momenty velmi se líbící divákům a už méně závodníkům. Kategorie S7 a S14 jsou typicky "Graupnerovskou kategorií", a na MS by neměly být. Ale kšeft je kšeft, a mistrem světa může být i amatér, který si koupí hračku v obchodě. Nejvíce byla zastoupena kategorie Mono 1, jak závodníky, tak z pohledu zastoupených zemí.

Úterý až pátek

Emoce se trochu uklidnily a neustálé problémy s organizátory a parkováním jsme už pomalu přestávali vnímat. Probíhalo obvyklé taktizování, ladění a demolování strojů, hoření regulací, letování baterek a politikaření na nejvyšší úrovni, prostě standardní závody.

Sobota - finále

Sobota byla finálovým dnem a vyvrcholením světového šampionátu. Obě třídy Eco juniorů vyhrál Jiří Mašek z Plzně, děkujeme a gratulujeme, opravdu výběrový výkon! V "expertu" si soupeře povodil stylem start - cíl. Matyáš Rezek vyhrál v jednadvacítce. Jen škoda, že jednadvacítka nebyla lépe obsazena, ale jistě to není jeho poslední mistrovství.

Kategorie Eco Standard proběhla vesměs dle očekávání. Zdeněk Fišer 3. místo, Jan Pubec - standardně po chybě - bramborovej.

Eco Expert byl v duchu německého zmatku, když pan Brecklinghaus špatně provedl start a ten se samozřejmě musel opakovat. J. Pubec, který jediný stihl odstartovat a trochu si tak vybít baterie, na něj už ve finálovém afektu křičel: "Was ist das?!" "Pi…!" Pan rozhodčí jen nechápavě koukal. Nakonec jsou 2. místo Zdeňka Fišera a 3. místo Jana Pubce krásným výsledkem naší reprezentace.

Eco tým dopadl prakticky totožně, 2. místo ing. V. Švorčík - Z. Fišer, 3. místo M. Kneys - J. Pubec.
Mohli bychom zmínit i malou německou drobnost. Zkouška rušení probíhala 20 minut a mezi tím si dva němečtí závodníci stihli vyměnit servo v nefunkční lodi a vyhrát mistra světa. Jen škoda, že podle pravidel na to měli jen 2 minuty a za ty by to opravdu nestihli. Rozhodčí to však neřešil, protože měl plnou hlavu odškrtávání kolonek a těch bylo při týmech hodně. Kukorelli z Maďarska prohlašoval na platě, abychom se nesnažili o připomínky, že nejsme Němci a nikdo to řešit nebude. Měl pravdu. Zažil jsem na českých závodech rozhodčího pana Valentu, který dal na platě 2 minuty pracovní čas, pak přerušil práci závodníka a odstartoval. Po startu to mohl závodník dodělat a následně rovněž odstartovat.
Alespoň, že několikrát zmíněný rozhodčí Brecklinghaus ve finálový den přestal dávat trestné karty a jenom pozoroval. Jinak bychom ho už asi ušlapali.

V kategorii Hydro 1 předčasně ukončila naději M. Kneyse na cenný kov havárie jeho "Hydérka". Uražené a podivně plavající Michalovi plováky přivezli ve svážecím člunu.

V Hydru 2 zabojoval Jiří Pelouch a krásné 3. místo si odvezl na jih Čech.

Závěrečný ceremoniál se konal v nedaleké tělocvičně a stal se opět "výstavní skříní" pořadatelů. V tělocvičně se nedalo dýchat, takže všichni střídavě chodili ven a dovnitř. Než začali vyhlašovat mistra světa Jirku Maška, tak jsme je upozornili, že česká vlajka má obráceně barvy. Paní Dahmová to rychle opravila, škoda jen, že pořadatelé zazmatkovali a otočili i tu německou, ta byla do té doby správně. K tomu byla špatně asi další miliarda detailů, jenž doslova alarmují o stavu, v jakém tento sport je.

Co říci na závěr…,

asi to, že tento náš krásný a nevděčný sport i koníček má nyní spoustu problémů a to zejména interních a bude stát hodně úsilí jej udržet na živu. Uvedené mistrovství světa toho bylo nesporným důkazem. Pokud mají mistrovství světa (či jiná) dopadat organizačně takto teatrálním způsobem, nemá naprosto cenu se takových podniků zúčastňovat. Naše regionální a národní soutěže jsou na nesrovnatelně vyšší úrovni, jak technické, tak organizační. Toho nesporným důkazem je, že na "Český pohár" začali jezdit i Němci, kteří patří mezi špičku. Došli k závěru, že u nás si mohou závodit mnohem lépe, než na běžných německých závodech, na kterých nemají konkurenci a jezdí sami. Pokud to takto půjde dál, tak na českých závodech bude i mnohem větší závodnická konkurence a vyhrát Český pohár bude těžší, než vyhrát jednou za čtyři roky další mistrovství světa. Už bude na každém, jestli se bude chtít honosit titulem mistra světa v málo obsazené kategorii, nebo jestli bude chtít vyhrát kvalitní závody v kategorii s kvalitní konkurencí.

Brecklinghaus + Vees by byli opravdu skvělí jako pantomima na opuštěném molu po západu slunce!

Autoři: Jiří Petrle ml. a Jan Pubec

Hlasování

Kdo byl s organizací a průběhem MS spokojen, ať hlasuje ano. Kdo spokojen nebyl, ať hlasuje ne.

(Pokud chcete hlasovat, musíte se přihlásit)